Svět nelétavých ptáků
Prima ZOOM - 18. října 2017 ve 20:00 - Svět nelétavých ptáků
Báječné umění létat přenechali jiným. Nebo to bylo něco, co se jim ve skutečnosti nikdy nepodařilo zvládnout? Struktura mozku a anatomie nelétavých ptáků naznačuje, že se vyvinuli z „letců“. Tak proč je nevídáme na obloze? Často váží kolem 200 kilogramů, jsou vysocí dva metry a za běhu dosahují až sedmdesátikilometrové rychlosti. A mají spoustu tajemství! Největší pták na světě, kterým je pštros dvouprstý, pobíhá po Africe. Jeho o něco chytřejší vzdálený příbuzný emu hnědý ovládl Austrálii. Třetí největší je nandu z Jižní Ameriky. Naopak k nejmenším patří obyvatelé Nového Zélandu – slípka takahe, pták kiwi a papoušek kakapo. Po celém světě existuje asi 40 různých druhů nelétavých ptáků, včetně těch, kteří umí plavat tak jako tučňák. Proč „zapomněli“ jak létat a snadno se tím dostat z dosahu hladových šelem? Co je k tomu vedlo? Je to záhada, ale možná ji konečně rozluštíme.
Svět nelétavých ptáků, Prima ZOOM
Wikipedie: Nelétavý ptáci - běžci
Běžci byli dlouhodobě považováni za samostatnou skupinu ptáků (mimo tinam), záhadou však bylo rozšíření těchto velkých nelétavých ptáků na izolovaných místech jižní polokoule. Rozluštění přinesl objev kontinentálního driftu – nelétaví byli předci dnešních běžců, jejichž potomci se zachovali na troskách bývalého kontinentu Gondwana. Řada pozdějších studií dnes společný původ běžců potvrdila. V průběhu vývoje se běžci rozšířili několikrát i do dalších částí světa (fosilní pozůstatky z Evropy a Severní Ameriky, ptáci moa na Novém Zélandu, kteří nejsou příbuzní s recentími kivi).
Nejstarší skupinou podřádu jsou pštrosi, kteří tvoří sesterskou skupinu všech ostatních běžců. Mezi ostatními běžci pak tvoří monofyletické skupiny australo-asijské druhy (kiviové, emuové a kasuáři) a jihoamerické druhy (nanduové a tinamy). Ke ztrátě schopnosti létat nedošlo u předka všech běžců, ale nejméně třikrát po sobě nezávisle v průběhu vývoje běžců (u pštrosů, australských a jihoamerických běžců).
